Jak rozumět nemoci aneb léky na strach a na bolest
Stejně jako je automobil vybaven řadou kontrolek, které nám umožňují sledovat jeho stav a upravovat podle nich styl jízdy, rozhodovat o tom, kdy je třeba doplnit naftu či vodu do ostřikovačů, nebo raději rychle zajet do servisu dříve, než dojde k vážnějšímu poškození nebo definitivní poruše, i lidské tělo má řadu takových kontrolek. Otázkou je, jak s nimi zacházíme a jak se s nimi zacházet učíme. Malé dítě těchto kontrolek využívá spontánně například u jídla, kdy řídí zcela dle svých potřeb, co, kdy a kolik chce jíst. My dospělí jej však těchto přirozených kontrolek zbavujeme a nutíme jej do jídla, o jehož druhu rozhodujeme my, v čase kdy se to hodí nám a nutíme jej dojídat, i když je zcela syté. (Tento fenomén probuzení se přirozených chuťových kontrolek se objevuje zajímavě u žen v těhotenství, kdy je jejich chutě spolehlivě vedou k potravinám, které jsou pro ně v dané chvíli vhodné.) Dál učíme dítě přemáhat únavu a chodit spát, ač se mu nechce. Ucítí-li jakoukoliv bolest, máme tendenci ji buď zlehčovat, nebo její příznaky hystericky tišit a tlumit. Jak jej učíme rozumět nemoci a bolesti? Je nemoc či bolest něčím, čeho bychom se měli pokud možno ihned zbavit? Není to podobná absurdita jako bychom si přelepili v autě zmiňované kontrolky lepenkou, aby nebyly vidět? Mediální medicína a farmacie nás k tomu zřejmě vede. Reklamy nás přesvědčují o dalších účinných preparátech proti bolesti kloubů, hlavy apod. Léčení následků nikoli příčin se tak stává začarovaným kruhem, ze kterého profituje zločinné spolčení systému bolest-lék, kde opakované „léčení“ vede k recidivám a dalšímu šíření problému a systém bolest-lék má svou další oběť.
Jaroslav Dušek přišel s postřehem, že slovo lékař není ani tak odvozeno od slova léčit jako spíše od slova lekat. Lekařova slova a podezření nás opravdu často vylekají, následují další ú-leky v „lekárně“ a další po přečtení příbalového letáku na „leku“. Strach se stal mocným spojencem systému, a protože pacientů s bolestí bylo zřejmě málo, systém byl tak sofistikovaný, že rozšířil své působení na ty, které nic nebolí. Nazval svou marketingovou kampaň snahou o „prevenci“ a rozšířil své působení do módu strach-„lek“. Ještě vám nic není, ale mohlo by být! A tak „preventivně“ berte „lek“. Důkazů o účinnosti „leku“ a stejně i nutnosti a vhodnosti jej užívat někdy chybí, ale raději víte co... Systém se tak nejlépe uchytil na skupině vylekané, důvěřivé a ohrožené, jakou jsou senioři. Ti berou dvanácté, třinácté „leky“ na tlumení příznaků „leků“ předchozích. Práce se strachem našla podporu „objektivních“ a drahých vyšetřeních, kteréžto důkladně provedené, by prokázaly nutnost „léčit“ zřejmě 100% populace, ne-li akutně, tak preventivně. Jak je to s bolestí a nasloucháním? Naslouchání přenecháváme odborníkům, ti přece vědí, co máme jíst, kdy spát atd. U bolesti je každopádně kontrolka co nejdříve zaslepena, olej neměníme a součástky stroje se razantně opotřebovávají. Pacient dostává latinskou diagnózu, za kterou se skrývá prázdno (migréna, atopický ekzém, nebakteriální zánět) a po zbytek života spolehlivě, někdy i preventivně, zobe „leky“ a chodí na vyšetření. Abychom měli dostatečný počet pacientů „preventivně“ zajištěn na věky, světová zdravotnická organizace (WHO) přišla s touto definicí zdraví: „zdraví je stav fyzické, psychické, sociální a estetické pohody". Podle této definice WHO se dá klasifikovat 70–95 % lidí jako nemocných nebo postižených (vadou, nepohodou). Tedy, ač Tě nic nebolí, nedáš-li se vystrašit, stejně by bylo vhodné Tě „léčit“. Budeme-li však skutečně zkoumat kořenové příčiny problémů a souběhy příčin, které jsou nutné proto, aby se věci děly, objevuje se nám svět poznání a pochopení našeho fungování (či existování). Pracujeme-li s tělesným projevem (bolestí, únavou, stresem, nemocí) jako s informací, můžeme se sami uzdravit! Nemoc, bolest je informace, která nás nemusí nutně vést k „lekaři“, ale spíše zastavení se a hledání příčiny, proč stůněme.
Jaká je to informace?
- o tom, jak jsme se o sebe v minulosti starali a jak jsme nakládali se svou energií
- v jakých podmínkách žijeme (pracovních či sociálních) a zda jsou se zdravím slučitelné
- a jako bonus se z nemoci hodně dozvídáme o tom, jací jsme a kdo jsme jako lidé
Co je psychosomatika?
- Psychosomatika vychází z celostního pojetí a přístupu k fungování člověka.
- Zabývá se propojeností psychických a fyzických procesů. V různých příznacích, projevech nemocí, působení stresu a reakcemi na zátěž.
- Psychosomatika se snaží porozumět člověku v komplexu souvislostí jeho životní situace, analogií a spolupůsobících kauzalit (příčin)
- Psychosomatika se snaží odstranit zjednodušující a zkorumpovaný pohled na nemoci (svět) a léčení příznaků místo hledání skutečných příčin
- Snaží se vést člověka ke skutečnému a zodpovědnému starání se o sebe a své zdraví